O autorovi
ANTONÍN KAŠPAR príhovor na výstave Black & White (& Grey) 2 v Galerii Millennium Praha
.
Vážené dámy a pánové !
Když mě Viktor Hulík požádal, abych zahájil jeho pražskou výstavu v galerii Millénium, odpověděl jsem mu : „ No to Ti tedy pěkně děkuji „. Bylo mi totiž okamžitě jasné, že promluvit ve zkratce o dosavadním díle tohoto umělce nebude snadnou záležitostí. Okruh jeho činnosti je totiž tak obsáhlý, že pokud Vás nebudu chtít unavovat dlouhým monologem a zároveň nevynechat nic podstatného, je to problém. A navíc můj problém. Naštěstí pro mne a možná i pro Vás, já nejsem výtvarný kritik ani historik umění, ale sochař. Proto si mohu klidně odpustit to, co pro sebe soukromě nazývám „ Císařovy nové šaty „ a co bytostně nesnáším. Mám na mysli záplavu cizích slov a terminologií, většinou srozumitelných pouze tomu, kdo je vyslovuje a ( na vernisážích rovněž oblíbené ) přirovnání zde oslavovaného autora k jiným, nejlépe těm, kteří již obsadili svá místa ve světových slovnících výtvarného umění. Na druhou stranu ale, když už tady autora máme a dobrovolně před nás „ chudák „ předstoupil, pojďme si ho v rámci oněch „ Císařových nových šatů „ trochu odhalit.
Viktor Hulík, narozen v r. 1949 na Slovensku, absolvoval po zvládnutí základního a středního vzdělání bratislavskou Akademii výtvarných umění. Brzy po absolutoriu se začlenil do místní výtvarné komunity a světe div se, podle mého názoru začal okamžitě pracovat na tom, aby se z ní co nejdříve zase vyčlenil. Jeho muchláže, koláže, prostorové kresby a různé objekty , prolínající se napříč všemi těmito technikami, obsahují většinou základní geometrické prvky, umožňující mu v kontrastu se zobrazením krajiny dosáhnout napětí a monumentality i u rozměrově malých formátů. Tyto geometrické prvky reliéfně vystupují z plochy obrazu či použité fotografie, jsou však do podkladu ještě pevně zabudovány. Přibližně v r. 1984 dochází však k zásadní změně. Viktor Hulík objevil skládací dřevěný metr ! Proč byl objev tohoto obyčejného předmětu, každodenně používaného truhláři, pro Viktora Hulíka tak důležitý ? Umožnil mu totiž rozhýbat a rozpohybovat plochu jeho závěsných prací a zásadně měnit vzhled i kompozici každého díla v bezpočtu variant. Jeho objekty jsou rozčleněny na zpočátku stejné dřevěné pruhy, spojené vzájemně šrouby nebo pohyblivými nýty tak, jak je tomu právě u oněch skládacích metrů. Viktor Hulík na jednotlivé díly maluje či nalepuje plochu obrazu a poté jednoduchou manipulací roztahuje a mění kompozici díla tak, jak se mu zlíbí. V mnoha případech potom díky této technice jeho barevné dílce vybíhají či vypadávají ze základního formátu a hrnou se kamsi jinam, stejně jako jejich autor při objevení těchto nekonečných možností. Používání této techniky je pro Viktora Hulíka od té doby zásadní a charakteristické a stále ji dál rozvíjí a důsledně svou tvorbu čistí a zbavuje pro něj zbytečných efektů. Kam se doposud dostal můžeme vidět na této výstavě prací z poslední doby. Black and white, černá a bílá. Pouhé dvě barvy v současné době používané autorem na reliéfních pracech, kde několik plánů – vrstev, je spojeno jedním nebo několika excentricky umístěnými šrouby – a kolika možností okamžitých zásadních změn vzhledu objektů je možné dosáhnout pouhým pootočením jednotlivých součástí !Podobně je tomu i u počítačových grafik, kde částmi pohnul na autorův pokyn počítač a opět nabídl nekonečné množství variant. Toto zásadní „ rozpohybování „ objektů – obrazů přineslo Hulíkovi mezinárodní věhlas při pravidelných výstavách s členy internacionálního hnutí MADI. Toto hnutí vychází ze zásad geometrického umění, opouští však cíleně jeho matematický konstruktivismus a práci se základními prvky čtverce, kruhu a trojúhelníku zcela převrací a dodává jí prvky hravosti, mobility a otevřenosti. To vše názorně vidíme na této výstavě. A, vzato čistě ekonomicky z pohledu sběratele, zakoupením jednoho objektu získá majitel vlastně několik tisíc (!) obrazů či objektů a to za cenu pouze jednoho ! Navíc vstupuje sám do tvorby umělce, stává se interaktivním spolutvůrcem. Dá se říci, že to co tento rok Petr Nikl v Mánesu TVRDOHLAVĚ testoval na našich dětech, rozdává Viktor Hulík dospělým již léta plnými hrstmi.
Já jsem, ale na začátku řekl, že okruh činností Viktora Hulíka je velmi obsáhlý a věřte mi, že jsem vůbec nepřeháněl. On totiž kromě toho, že neustále vystavuje, přednáší a cestuje po celém světě , také založil a vede od r. 1996 v centru Bratislavy uznávanou galerii současného umění. Od stejného roku také pořádá v tomto městě KAŽDOROČNĚ NEJVĚTŠÍ STŘEDOEVROPSKOU PŘEHLÍDKU SOUČASNÉHO SOCHAŘSTVÍ, nazvanou „SOCHA A OBJEKT „. Na tuto mezinárodní akci jsou každý rok zváni umělci z celého světa, Viktor Hulík osobně navštěvuje jejich ateliery, vybírá díla, organizuje dopravu i instalaci a každého autora pozve k osobní účasti na vernisáži. Těch vernisáží je mimochodem tolik, že probíhají od rána do večera v celé Bratislavě, cca každou hodinu jedna. Na to vše dokáže Mr. Hulík sehnat sponzory, přesvědčit všechny zainteresované strany, mnohdy takřka proti jejich vůli o důležitosti celé akce a o tom, že je třeba lidem stavět umění do cesty všude, kde to je jen trochu možné. A to vše za přítomnosti zástupců diplomatického sboru nebo často i ministrů kultury zúčastněných zemí. Na vernisážích každoročně vystupují mezinárodně uznávaní hudebníci, kteří zde hrají zdarma, pouze proto, že sdílejí Hulíkovo nadšení pro věc a jsou jeho osobními přáteli. Aby to Viktor Hulík neměl jednoduché, přibral si od loňského roku do této bratislavské monstrakce jen tak mimochodem ve stejném termínu ještě město Piešťany.
Závěrem si ale dovoluji konstatovat, že Viktor Hulík to jednoduché má. On se totiž výhodně oženil. Nemám tím na mysli získání přímo hmotného bohatství. Jeho žena Ilona mu po celou dobu jeho profesionální kariéry pomáhá svou psychickou, fyzickou i morální podporou tak, že je to skutečně obdivuhodné. TO SE TO POTOM TVOŘÍ !
Jsem rád, že jsou Hulíkovi moji přátelé a pokládám si to za čest. Jsem rád, že Viktor Hulík vystavuje v Praze a přeji mu zasloužený úspěch.
V Praze dne 3.5.2011
Antonín Kašpar
.